26.03.2013 16:52

Jak jsem dříve avizoval, o proběhlém víkendu se v Nymburce jelo indoor mistrovství republiky ve víceboji. Krásná a kvalitní hala spolu s vysokou účastí nasvědčovala vysoké úrovni závodů. A také že byly tyto předpoklady pro 5. ročník Czech Inline Indoor Open beze zbytku naplněny. Účast přes 150 závodníků je na indoor závody velmi vysoká a když si vzpomenu na závody v Embrachu s cca 50 účastníky, tak si říkám, že se české inline rychlobruslení snad ubírá správným směrem:-). V některých dětských kategoriích bylo dokonce i přes deset závodníků, což považuji za velký úspěch v rozvoji oddílů a výchovy nových bruslařů v ČR. Jsem ovšem neméně rád, že se ani naši Masters nebojí utkat se v přímých soubojích na indoor závodech a mohu konstatovat, že v porovnání právě s Embrachem nabízely souboje v kategoriích AK30 a výš výrazně zajímavější a náročnější souboje. Čím více bruslařů se přestane obávat zatáček a krátkých okruhů, tím spíše se nám všem podaří tyto dovednosti předávat dál dětem, které pak pro ČR budou určitě sbírat plno úspěchů na mezinárodním poli.

 

Pro letošní rok hala nabídla dokonce i tak kvalitní povrch, že se zaprvé vyrovnaly rozdíly ve vybavení bruslařů, ale hlavně také že se i na velmi krátkém 80m okruhu dalo bez větších problémů předjíždět a neklouzalo to. Díky tomu závody nabyly na atraktivitě jak pro závodníky, tak hlavně pro diváky a snad i pro televizní reportéry, kteří zavítali na CIIO už podruhé v řadě.

A jak jsem závody vnímal já? Sice jsem před samotným zahájením závodů řešil plno organizačních věcí nejen kolem závodů, ale také kolem stánku Inlinebus,  a měl jsem trochu strach, že se nebudu úplně koncentrovat na závod, ale nakonec byl opak pravdou. Díky rozptýlení před závodem jsem neměl čas na nějakou nervozitu a i samotné závody jsem si užíval jako celý zbytek dne. Oproti loňsku, kdy jsem si už v prvním závodě prohrál titul mistra ČR, když jsem na 15 kol dojel druhý a jen s jednou vytrvalostní tratí jsem už neměl moc šanci Matěje Pravdu předstihnout, jsem letos nechtěl nic ponechat náhodě. Letos jsem jel závod spíše zepředu, což jsem ovšem v posledních čtyřech kolech málem prohospodařil, když jsem najel nešikovně na kužel v zatáčce a ze strachu z kolize jsem udělal manévr, který mě v zatáčce rozhodil a stál hned dvě pozice, když mě předjel jak Matěj Pravda, tak Ondra Suchý. Naštěstí jsem se rychle oklepal a ač jsem se už trochu lekl, že čtyři kola jsou na předjetí dvou závodníků docela málo, tak sil jsem měl dost a cítil jsem se výborně, takže do posledního kola jsem vjížděl už opět na první pozici a už si jí nenechal sebrat. První postupný krok k titulu byl tedy za mnou. Druhý dojel Matěj Pravda a za ním Ondra Suchý.

Druhý závod se jel na 5 kol (v tomto případě 417 m - 5x80m kolo plus startovní rovinka 17m), kde se po rozjížďkách do finále dostala čtveřice Pravda, Krupka, Suchý a Kudělásek. Po startu jsem bohužel zůstal až na třetím místě a v prvním kole jsme se prali o každý kousek místa s Richardem Kuděláskem, což nás oba dva zbrzdilo a ztratili jsme kontakt s Ondrou a Matějem. Ti si to také nakonec v poslední zatáčce parádně rozdali a rozhodovala nakonec až délka telemarku v cíli, kde nakonec byl první Matěj Pravda a obhájil tak svou neporazitelnost na spriterských tratích. Já jsem se tak moc snažil se klukům co nejvíc přiblížit, až jsem asi trochu přestal vnímat dráhu a kužely, takže při druhém kopnutí do kuželu jsem se musel zamyslet, jestli mi ten spěch a nesoustředění náhodou nevynese ještě diskvalifikaci za tři doteky kuželu. Radši jsem se proto začal více soustředit na udržení třetí pozice a dostatečného odstupu od kužílků. Před třetí a poslední distancí tedy byl boj o titul ještě naprosto otevřený a mohl se mistrem stát jak Ondra, tak Matěj, tak já. 

Posledním závodem je tradičně bodovačka na 30 kol, kde jsem si věřil nejvíce, takže jsem do závodu vstoupil se sebevědomým rozhodnutím jet závod z čela a hlídat si co nejvíce bodovaných kol. Už na první bodování jsme se dokázali seřadit s Matějem a Lukášem Veverou do modřanského trojbloku na čelo, takže první dvě bodování byla jasně v naší režii. Poté jsem šel do čela já a dojel jsem si pro nějolik dvojbodových zisků. O bod pro druhého v cíli se pral Matěj Pravda s Ondrou Suchým, který měl nakonec více sil a spolu se mnou trochu odskočil. Za půlkou závodu už jsem věděl, že pokud se nestane nic špatného jako by byl například pád nebo diskvalifikace, tak že mám dostatek bodů na vítězství. Ondra začal bojovat o první místo asi 9 kol do konce, kdy mě předjel a dojel si pro dva body. V dalším kole jsem se ho snažil z vnějšku objet, protože jsem si říkal, že si aspoň zkusím, jestli se dá na 80m dráze předjíždět i z vnějšku. Asi by to šlo, ale Ondra na rovince zabojoval a k tomu v zatáčce i trochu přitvrdil, za což nakonec dostal napomenutí, takže jsem zůstal za ním a nepokoušel se zbytečně riskovat nějaké pády nebo diskvalifikace dalším předjížděním. V celkovém součtu bodů jsem nakonec nasbíral o 6 bodů víc a záskal tak potřebné vítězství v tomto závodě a potažmo v celém víceboji:-). Matěj uhájil v celkovém pořadí druhé místo, které by mu uteklo v případě, že by ho Ondra porazil o více než jednu příčku, takže jsme společně udrželi KSBM na čele víceboje. 

 

Autor použitíých fotografií je Karel Kučera (KSBM Praha)

Závěrem bych chtěl ještě pogratulovat všem našim závodníkům, kteří splnili má očekávání, která jsem tu psal před čtrnácti dny. Jejich technika a síla se přes zimu výrazně zlepšila, což můžeme vidět na krásných fotkách od pana Stýbla v jeho fotogalerii, která už vypadá jako z nějakých italských nebo francouzských šampionátů - prostě profesionální závody se vším všudy. Moje očekvávání však naši závodníci snad ještě překonali. Z 11 rozdaných titulů mistra republiky putovalo 9 do našeho oddílu a dva do BK Náchod! To je prostě paráda a doufám, že takto nastavenou laťku společně budeme udržovat i nadále:-)

Všem moc díky za super závody!

Kompletní výsledky jsou zde.