Mistrovství světa je za mnou. Teď zase chvíli do školy;-)
V brzkých ranních hodinách jsme se vrátili z Itálie, kde jsme v sobotu absolvovali závěrečný maratón na mistrovství světa. Výsledky bohužel ještě stále nejsou online, ač nám sám prezident FIRSu (světová federace inline bruslení) R. Marotta slíbil, že do soboty večer určitě na webu budou... Prostě Italové - skončily závody, tak mají teď zasloužený odpočinek.
Závod se jel na stejné trati, jako před dvěma lety závod maratonu na ME v San Benedettu, tedy na silnici podél moře s otočkami o 180 stupňů. Tedy okruh pro závodníky nijak moc atraktivní. Na pohodě nepřidal ani povrch závodu, který už před dvěma lety byl dosti trystní. Ve snaze silnici opravit navezli organizátoři do největších děr nový asfalt a zarovnali je tak. Bohužel byl tento asfalt nějaký měkký a proto už po závodě juniorek byla většina opravených děr dost zvlněná a začala se drolit, takže při našem závodě už byla silnice plná drobných kamínků, které se z těchto "děr" oddrolily... No prostě "Bella Italia"...
Do závodu jsme tentokrát nastoupili dokonce čtyři čeští závodníci - já a Matěj Pravda a k nám se ještě připojili na maraton Ondra Suchý a Filip Adlt. Hned po startu se čelo rozjelo do tempa okolo 40 km/h takže každá otáčka byla dost náročná. Na začátku člověk samozřejmě síly měl, ale s každou další zatáčkou sil na zrychlování do této rychlosti ubývalo. Bohužel během několika kol odpadl Filip Adlt, kterého trápily bolesti holení, takže dále jsme pokračovali jen ve třech. Tak to vydrželo až do nějakého 10. kola z 15, kdy jsem nejdříve odpadl já a posléze i Matěj s Ondrou. Čas vítěze stále ještě k nalezení není, ale vzhledem k tomu, že junioři zajeli čas kolem 1 hodina a 5 minut a komentátor hlásil při průjezdech cílem rychlost těsně pod 40 km/h, tak počítám, že závod seniorů se mohl jet přibližně okolo hodiny. Bohužel nás rozhodčí ani jednoho nenechali dojet, ač jsme na vedoucí skupinku neztáceli ani půl kola a měli jsme snahu závod dojet, takže jsme všichni skončili mezi závodníky, kteří nedokončili. Tak to však na akcích jako MS a ME chodí a rozhodně jsme nebyli jediní, kterým se toto nepovedlo. Výsledky tedy ještě neznáme, ale v posledním závodě jsme předvedli vše, co bylo v našich momentálních silách a myslím, že takhle těžký a rychlý maraton jela většina z nás úplně poprvé v životě.
A jak tedy dopadl závod na čele? Ve sprintu vyhrál nejúspěšnější bruslař silniční části MS Bart Swings z Belgie před Kolumbijcem Andrźem Muňozem a Evenem Fernandezem z Francie. Zvlášť výsledek kolumbijského sprintera Muňoze, který vyhrál na dráze závod na 500 m, může někoho překvapit, jenže když se člověk ohlédne zpět za sezónou, tak vidí, že Muňoz dokáže velmi dobře jezdit i delší tratě, jen k tomu na MS nedostane kvůli vysoké konkurenci v kolumbijském týmu šanci. Vzpomínám si hlavně na jeho vítezství v celkovém pořadí závodů Arena Geisingen International z dubna, kde celkově porazil i Barta Swingse, přičemž Muňoz zajel výsledky do 3. místa i na dlouhých tratích. Proto když se maraton rozhodoval až ve finiši, byla Muňozova šance vcelku velká. Bart Swings si ale třetí zlato z MS nenechal vzít a zakončil tak svůj zlatý hattrick na tomto mistrovství. Tímto závodem tedy udělal tečku za letošním mistrovstvím světa a na závěrečném ceremoniálu předal organizační tým štafetu v pořádání MS dále do belgických rukou. Další mistrovství světa se uskuteční v belgickém Zandvoorde na přelomu srpna a září 2013. 