29.07.2012 21:06

Předem bych se chtěl omluvit za neaktivitu v aktualizaci webu během mistrovství, kterou jsem sliboval. Program byl nakonec vždy protažen pozdě do noci, takže jsem po závodech spíš přemýšlel, jak nejlépe zregenerovat, a neměl jsem tedy už moc času hned psát na web. Během následujícího dne jsem se zas soutředil více na nadcházející závod, než na aktualizaci webu, takže jsem to také nezvládal. Takže přináším shrnutí až teď zpětně, když jsme dorazili po ME domů.

Letošní mistrovství bylo celkově vyjímečné mnoho věcmi. Poprvé jsem nastupoval na ME po zimní přípravě zaměřené jen na kolečkové bruslení a s plánem směřujícím právě k Mistrovství Evropy. Zadruhé letošní ME mělo úplně jiný program oproti všem ostatním mistrovstvím a dráhová část, která nebyla v tomto roce doplněna o silniční část, byla rozprostřena do celého týdne, nikoliv jen do několika dní. Díky tomu bylo možné nastoupit do všech závodů, aniž by jeden jakkoliv ovlivňoval závod následující. Jindy bývá každý den jedna sprinterská a jedna vytrvalostní trať a je vcelku náročné zúčastnit se obou závodů, když i na dlouhé tratě bývají rozjížďky. Dalším rozdílem mohla být i oproti předchozím dvou létům opět vyšší česká účast, která byla možná díky spojení juniorského a seniorského mistrovství. Díky tomu se během celého závodního programu vytvořila dobrá parta, kde si všichni fandili a podporovali se, čož velkou měrou přidává i na pohodě a výkonu při závodech. V neposlední řadě byla tato Evropa pro mě vyjímečnou také tím, že jsem poprvé v životě nastoupil v českých barvách i do štafety a mohl jsem tedy absolvovat opradu všechny vypsané závody pro seniorskou kategorii.

Prvním závodem byla časovka na 300 m, do které jsem nastupoval s tím, že chci zkusit, jak to půjde. Před závodem jsem se cítil velmi dobře, ale bohužel jsem se na důležitých 30 sekund nedokázal koncentrovat tak, jak by bylo třeba. Start s první zatáčkou byl dle mých pocitů ještě docela vydařený (sprinterský start to nebyl, ale na moje poměry to šlo:-) ), ovšem už při nájezdu do druhé zatáčky mi nějak nevyšly kroky a nezvládl jsem průjezd zatáčkou, jak jsem chtěl a ztratil jsem nějaké desetinky. Do poslední zatáčky už jsem si dával větší pozor a nájezd jsem zvládl dobře, ale zase jsem pak neudržel koncentraci při výjezdu ze zatáčky a odstředivá síla mě vynesla až k mantinelu, kde jsem se tak tak vešel a měl jsem s tím co dělat. Do cíle jsem tak dojel spíš setrvačností, než abych ješte bojoval o lepší čas, protože těsně podél mantinelu, kde jsem skončil po zatáčce, se těžko šlape, když není místo..:( Čas 27,6... byl bohužel jen nepatrným zlepšením oproti času, který jsem v Szegedu zajel na jaře na EC.

Dalším závodem byla druhá sprinterská trať - pětistovka. V rozjížďce jsem narazil na loňského mistra Evropy Španěla Iosebu Fernandeze, belgického sprintera Nielse Provoosta a Portugalce. Po mém pomalejším startu jsem závodníky dojel na konci první zatáčky a pak bylo mým cílem udržet se s nimi co nejdéle. To se mi vcelku podařilo a do cíle jsem dojížděl v kontaktu se soupeři a čas 43,1 s byl pro mě dobrým výsledkem:-)

Poslední "sprinterská" trať následovala po hned další den. Do rozjížďky na 1000 m jsem nastoupil vedle nejlepších dlouhotraťařů svých zemí - Felixe Rijhnena (GER), Barta Swingse (BEL), Patxi Peuly (ESP) a Dioga Marreirose (POR). Jedinou mou nadějí byl Rakušan Johannes Hannenkamp. Hned po startu šel do čela dle očekávání Bart Swings a diktoval tempo, které na tuto dráhu nebylo nijak pomalé. Dokázal jsem držet krok až do cíle a v průběhu závodu jsem se i pokoušel útočit na čtvrtou pozici, když jsem využil chyby Felixe Rijhnena, který ovšem vcelku rychle chybu napravil a dojel nakonec místo přede mnou. Takže jsem bohužel dojel až na pátém místě v rozjížďce s časem, který by mi stačil při řazení dle časů na 20. místo. Kvůli pátému místu jsem byl však řazen podle času až mezi bruslaři, kteří také dojeli na 5. místě ve své jízdě, takže nakonec jsem obsadil 25. místo. I s tím jsem byl ale spokojen, protože jsem dojel v kontaktu s ostatními závodníky a zkoušel jsem i bojovat o lepší pozice, což jsem vzhledem k obsazení mé jízdy předem nečekal.

Následující den už konečně začínaly "moje" tratě, tedy vyřazovačky a bodovačky. Vzhledem k délce a šířce dráhy rozhodčí usoudili, že na dráze nemůže jet víc, než 20 závodníků najednou, a proto se i dlouhé závody pojedou na rozjížďky. Prvně bylo rozhodnutí jen na 16 závodníků do finále, tedy že by ze dvou 17tičlenných rozjížděk postupovalo jen prvních 8. To naštěstí ještě po stížnosti Španělů upravili na 10 prvních a jelo se. Jestliže jsem chtěl postoupi, tak jsem musel porazit alespoň 7 lidí. Rozjížďka se jela jen na 5 km, takže spíš vyhovovala těm, kteří nemají takovou vytrvalost a spíše umšjí vypálit ze začátku. Toho jsem se trochu bál, tak jsem radši většinu vyřazování jistil jízdou ve vnější dráze, abych měl před sebou vždy místo na zrychlení. To se mi málem však vymstilo, když jsem tím spotřeboval zbytečně moc sil a posléze jsem o postup do finále bojoval s také už odpadlým Švýcarem Yvesem Reistem. Na toho jsem při vyřazování použil na modřanské dráze naučený předjížděcí manévr, na který nedokázal zareagovat, a dojel jsem si tedy pro poslední postupové 10. místo a mohl jsem se těšit na večerní finále. Vyřazovačka na 15000 metrů se většinou na rozjížďky nejezdí a nastupuje do ní hodně závodníků a vyřazuje se tedy každé druhé kolo, jak je běžné. V Szegedu byl však počet závodníku omezený a tak se musel upravit i model závodu. Vyřazovalo se od 10. kola a posléze každé další páté kolo, což bylo dost nezvyklé. Myslel jsem, že by mi to mohlo vyhovovat, ale nakonec to bylo spíš to, co mi vadilo. Ale nějak jsem to zvládl a svůj postupný cíl - nebýt první vyřazen, jsem dokázal v klidu splnit. Podařilo se mi dokonce porazit další 4 závodníky, mezi kterými byli například druhý nejlepší Španěl dlouhotraťař Inigo Vidondo, nebo také dva Belgičani Tim Sibiet a Ferre Spruyt, kterého jsem porazil nakonec na cílové čáře asi tak o 5 cm, když už to vůbec nečekal, že bych ho mohl ještě předjet. Nakonec jsem byl tedy vyřazen na 15. místě, ze kterého jsem se ještě posunul na výsledné 14. místo po diskvalifikaci Francouze Nolana Bediafa. Takže první vytrvalostní závod a už jsem si splnil svůj letošní cíl na ME, tedy TOP 15.

Druhý vytrvalostní závod - 10 km bodovačko-vyřazovačka se jel také na rozjížďky. Prvotně byly plánovány jako závody na 10 km, kdy se mělo od třetího kola už bodovat (vždy ob jedno kolo) a posledních přibližne 30 kol i vyřazovat. Po odjetí takovéhoto závodu v kategorii juniorů B však rozhodčí model změnili. Nikdo totiž nijk moc neřešil bodovaná kola, protože bylo hlavně důležité dostat se do vyřazování a udržet se do posledních deseti postupových míst. Závod byl tedy zbytečně dlouhý a nezajímavý, takže ho rozhodčí změnili vždy tak, aby se začalo bodovat už ve třetím kole, po kterém ihned následovalo první vyřazování. Takže při počtu 15 závodníků na startu se jel nakonec místo 10 km závod jen na 3 km. A ještě ho měla každá rozjížďka jinak dlouhý, protože rozjezdy nebyly početně vyrovnané. Prostě zajímavé... Z rozjížďky jsem opět postoupil jako poslední postupující a byl jsem za to velmi rád, protože jsem se od předešlého večera potýkal s křečemi v lýtku a během závodu jsem ho měl dost kamenné... Takže jsem desáté místo bral všema deseti.  Do finále jsem nastupoval po masáži, otejpován a s kompresními návleky na lýtka a doufal jsem, že svaly vydrží co nejdéle. To se mi nakonec splnilo a spíš jsem měl i pocit, že bylo lýtko po závodě v lepším stavu než před ním:-). Závod se jel v rychlejším tempu, neý vyřazovačka, protože těm, kteří mysleli na vítežství, šlo zároveň i o bodovaná kola. Proto jsem zvolil taktiku co nejúspornější jízdy a vyčkával jsem na chyby soupeřů a snažil jsem se se postupně posouvat dopředu. Nakonec se mi právě šetření sil vyplatilo a nejen že lýtko vydrželo, ale i jsem měl víc sil než několik dalších závodníků, kteří tempo bodovačky nevydrželi. Postupně jsem se posouval a při vyřazování bojoval o každou pozici, až jsem byl nakonec vyřazen na skvělém 13. místě. Předjel jsem dokonce i Felixe Rijhnena, nejlepšího německého vytrvalostního závodníka, takže jsem měl radost a cíl pro letošní ME jsem opět splnil, ba dokonce ještě vylepšil, v co jsem před závodem sám ani nedoufal. Takže maximální spokojenost:-).

Jak už jsem psal, letošní mistrovství bylo premiérou seniorské štafety, se kterou jsme nastoupili do rozjížďky proti Španělům, Belgičanům, Italům a Rakušanům. Ve štafetě jsme žádná velká očekávání neměli, protože jsme v tomto složení jeli štafetu teprve podruhé a proti silným týmům z bruslařsky větších zemí jsme moc šancí neměli. Proto byl pro nás důležitý boj hlavně s časem a předávkami. Nakonec jsme všechny výměny zvládli a dokázali jsme nedostat kolo a dojet tak do cíle a mít změřený první oficiální čas české štafety na 3000 m  na mistrovství Evropy:-) Osmé místo před Rakušany a Slovinci je myslím dobrou výchozí pozicí pro další roky.

3tafetovými závody bylo letošní mistrovství ukončeno a nám zbývala už jen závěrečná after party, která byla pojata jako diskotéka, kde si všichni užili konce vypjatého období během závodů a bavili se, jak to každý jen uměl. Prostě pěkná tečka za velmi pěkným a povedeným mistrovstvím. Organizačně i závodně jsem nezaznamenal žádný problém, což je docela i ojedinělé, takže kloubouk dolů před organizátory, kteří zvládli mistrovství kompletně připravit během asi dvou měsíců, což je takřka nadlidský úkol.

Závěrem bych chtěl poděkovat českému kolečkovému svazu, který nám zajistil ubytování a zázemí na úrovni evropské kvality, kde jsme měli velmi dobré podmínky pro maximální koncentraci a pohodu pro podání nejlepších výkonů. Další díky patří rodině Prokopových, kteří na ME jeli na své náklady jako fanoušci, a i přesto pomáhali v zázemí reprezentačního týmu například zajišťováním občerstvení a pití během závodů. Všem tedy díky a doufám, že příští Evropa bude minimálně tak pohodová a výsledkově kvalitní, jako ta letošní:-).

 

Výsledkové listiny jsou zde.

Fotogalerie na oficiálních stránkách zde.

Videogalerie oficiálních přenosů zde.

Další fotky zde.