18.07.2013 15:45

V posledních třech týdnech jsem byl mimo republiku a nemohl jsem moc přidávat příspěvky. Proto shrnu dvě události do jedné zprávy, abych dohnal toto manko:-).

Během seniorské Evropy v Almere jsem se cítil velmi dobře. Ač jsem tvrdě trénoval vlastně až do odjezdu, tak jsem v pohodě stihl zregenerovat a během závodů jsem se cítil snad ještě líp, než když mám delší klid před závody. Sílu v nohách jsem cítil, bohužel jsem ji však ale neprodal během závodů... Hned první start ana vyřazovačce poznamenal pád během prvních kol, který následoval po kontaktu s jiným závodníkem. Bohužel jsem takto ztratil kontakt s balíkem a už jsem neměl nárok se znovu dotáhnout, protože tempo všech závodů bylo v Holandsku enromní. 

Bodovací/eliminační závod už jsem zvládl bez pádu, nicméně sil jsem měl na víc, než jsem předvedl. Skončil jsem 21., což není zlé, ale myslel jsem výš... Nicméně byl toto můj asi nejpovedenější závod.

Dále na dráze následovala štafeta s Ondrou Suchým a Matějem Pravdou, kde jsme měli trochu smůlu na los do rozjížďky, protože ve druhé rozjížďce bychom měli určitě šanci bojovat o postup do finále, zatímco v naší jízdě byli tři postupující týmy jasně dané a naopak ještě jeden silný tým musel vypadnout. Nicméně jsme myslím pdoali dobrý výkon, který by ani ve finále neznamenal žádný propadák, takže se štafetou převládala v týmu spokojenost, protože jsme dokázali po většinu závodu držet krok s těmi nejlepšími týmy.

Holandsko je bruslení zaslíbená země, a proto pro jeho rozvoj dělají Holanďani co nejvíce. Zařadili tak do programu i dva nové formáty závodů - letmé kolo a mixovanou štafetu. Štafetu jsme z nedostatku žen museli vypustit, ale na letmé kolo jsme samozřejmě nastoupili. Sice jsme dle očekávání nepatřili mezi favority, ale ani v tomto závodě jsme se úplně neztratili. Nejlépe zajel Matěj Pravda, který je z nás na sprinty nejsilnější.

Poslední den na dráze se startovala "tisícovka". Do semifinále nakonec z nás nepostoupil nikdo, ale skončili jsme s Matějem jen těsně za postupem. Já jsem trochu zaspal na startu, takže jsem jel celou dobu vzadu, ale na dobrý čas to stejně nějak stačilo. Matěj naopak start trochu přepálil a postupně mu docházely síly. Nakonec jsme ale časem zaskočili i některá zvučná jména jako např. Diogo Mareiros nebo Patxi Peula.

Po dni volna následoval krátký dvoudenní blok silničních závodů, které se jely na takřka pravidelém 400m oválu, který byl i přes celkem silný vítr velmi rychlý. O tom svědčí i několik světových rekordů zajetých v seniorských závodech. Na 20km eliminace byl rekord překonán dokonce o více než 40 vteřin Fabiem Francolinim, takže tempo bylo opravdu velmi vysoké. Na vyřazovačce jsem skončil na 22. místě, které je pro mě opět trochu zklamáním, protože jsem měl sil dost, spíše jsem nejel dobře takticky...

Bodovací závod na 10 km se jel také ve světovém rekordu, protože hned do prvního bodování vystartovali dva Holanďani do úniku, který udrželi takka do půlky závodu a nakonec společně obsadili první a druhé místo. Já jsem se pohyboval během první půlky závodu mezi první 15 závodníky, bohužel jsem se ale asi cítil až moc dobře, že jsem zbytečně dotahoval některé mezery a moc jsem pracoval pro ostatní závodníky, místo abych šetřil síly pro sebe. To se mi nakonec také vymstilo a síly mi nakonec došly a byl jsem rád, že jsem vůbec mohl závod dojet. Skončil jsem 24. a chystal jsem se na štafetu. V té jsem bohužel při nájezdu do posledních předávek ale upadl a zmařil jsem šanci na dobrý výsledek:-(.

Závody uzavíral v den mých narozenin maraton, ale že by mi někdo chtěl k narozeninám něco ulehčovat, to se rozhodně číct nedalo. Nakonec jsme po půlce závodu společně s Matějem Pravdou a Filipem Adltem odpadli a pokračovali spolu. Až do cíle se udržel Ondra Suchý, který podal při maratonu velmi dobrý výkon a skončil na 29. místě.

Ihned po příjezdu ze seniorské Evropy jsme začali balit na tu juniorskou. Tam jsem jel hlavně ze svého zájmu, ale také trochu abych pomohl našim juniorům a kadetům v taktické přípravě na závody a předal jim nějaké své zkušenosti ze závodů. S našimi závodníky jsem potrénoval před závody, abych jim pomohl k rychlejšímu tréninku a oni si tak zvykli na závodní tempo jízdy, což bylo více než nutné. Závody se i na dlouhých distancích v kadetkách totiž jezdily rychlostí přes 38 km/h, u juniorů B pak až přes 42 km/h.

S kadtekami jsem před závodama ještě cvičil chrono starty, ze kterých měly všechny obavu, protože jsou letos při nich rozhodčí dost přísní, ale nakonec všechny naše závodníky pan startér chválil, jak mají starty dobře zvládnuté:-). Snad jsem tedy alespoň takovouto malou měrou přispěl k úspěšnému představení našich juniorů a kadetů, kteří předvedli výkony do TOP 10 - Michal Prokop, Jula Stodolová a Šimon Pravda a do TOP 15 pak Míša Sejpalová a Tereza Bohumská. Holky ještě předvedly parádní výkon ve štafetě, kde do finále postoupily po skvělém výkonu v rozjížďce dokonce z prvního místa. Ve finále jely holky dokonce po pádu Italek o medali, když bojovaly s Francouzkami, Maďarkami a Švýcarkami. Bohužel však nakonec holky nezvládly dobře jendu předávku, ve které se sešlo najednou mnoho faktorů, které stály za špatným předáním, takže logickým vyústěním této situace byla pro rozhodčí bohužel diskvalifikace..:-(. Doufám, že holky tento výkon ještě v budoucnu zopakují a medaili někdy získají, protože za tento výkon by si jí určitě zasloužily a ukázaly, že se konkurence nebojí. Doufám, že až zase bude někdo z ČR bojovat o medaile, budu u toho, protože ten zážitek, když vidím naše závodníky bojovat o čelo závodu, byl úplně nepopsatelný:-). Jen tak dál!!:-)