12.02.2017 20:51

Po týdnu jsem opět vyrazil na Balaton, tentokrát sám a asi už bohužel naposled, do příští příležitosti to už asi nevydrží. Takže jsem se rozhodl si to pořádně užít. Počítal jsem, že po ochalzení bude led zase dobrý a pevný, přesně tak tomu i bylo, jen byl trochu zasněžený trochou poprašku, ničemu to ale vůbec nevadilo. Led byl po oblevě na jednu stranu trochu hrbolatější, ale na druhou stranu se rozpustily veškeré špatně sjízdné kry, takže se dá říct, že byla celá plocha Balatonu už sjízdná a s velmi kvalitním a pevným ledem. Po zkušenosti z minulého týdne jsem se ani moc neobtěžoval se zkoumáním ledu, protože byl ještě pevnější a bylo krásně slyšet, jak pracuje a roste, tudíž praská a duní. Vydal jsem se tedy cestovní rychlostí podél pobřeží a plánoval si, kam asi tak dojedu a kam to půjde, kudy se budu muset vrátit a podobně. 

Jelo se krásně - plný elánu, rovný led, vítr v zádech... To mi došlo až později a asi tušíte, co to znamenalo:D... Nicméně během hodinky jsem byl vlastně na protější straně jezera, ačkoliv jsem jel po pobřeží. Nadchlo mě to a rozhodl jsem se, že zkusím objet celou východní část Balatonu, takže zase k Tihany a pak kolem Siofóku dále na jih zpět k autu, které jsem tentokrát nechal blíže na východ. Cestou jsem potkal několik bruslařů, nicméně se všchni drželi u břehu a jezdili si dokola na menších pláckách. Jediný nadšenec se vydal na "širé moře", byl to dokonce anglicky mluvící nadšenec, který mi objasnil strach ostatních bruslařů - do televize a novin dorazily zprávy, že led na Balatonu už není dobrý (kecy..), takže se tam už davy nehrnou, jak dva týdny zpátky ukazovaly i české zprávy.

Koho ale přeci jen led přivábil byli nadšenci "kitingu", kteří se na bruslích proháněli po ledové ploše, stejně tak mořeplavce na ledových plachetničkách se třemi noži a volantem. Jezdili křížem krážem vcelku vysokou rychlostí a věřím, že si to naprosto užívali. To už jsem se ale blížil podél severního břehu k Tihany a začal se natáčet zpět na Siofók. V ten moment jsem si vzpomněl na vítr, protože jen jsem se otočil, tak se do mě vítr opřel takovou silou, že jsem si musel vyndat svačinu a posilnit se na ten boj s větrnými mlýny.

Cesta zpátky rozhodně tak pohodová a rychlá nebyla, ačkoliv posilněn, rozhodně mi po předešlých 40 km již síly docházely. S větrem jsem bojoval teda hlavně morálně, když jsem konečně začal poznávat místa, kde jsme bruslili předešlý víkend a já tak trochu začínal tušit, kde jsem a jak to mám ještě daleko. Po třech a čtvrt hodinách a 60 km jsem narazil na své stopy, které vyrážely směrem opačným, než odkud jsem příjel - dokončil jsem tedy okružní jízdu po pobřeží východní části Balatonu. Byl jsem fakt už rád, že jsem na místě, vítr byl zpátky dost nepříjemný a těch 60 km jsem už docela cítil. Nicméně není nic lepšího, než únava ze sportu:-)

Pokud chcete sledovat novinky ze světa dálkového bruslení a historky průkopníka tohoto sportu u nás, Honzy Stodoly, tak se podívejte na jeho web, kde i nabízí nordické brusle k prodeji: Ledové zpravodajství Honzy Stodoly