Bruslení na "moři" - Balaton únor 2017
Dálkové bruslení mě totálně nadchlo a hned jsem si pořídil od Honzy Stodoly své vlastní nordické brusle, protože víkend po bruslení na Orlíku byl plán jasný - kamarádi v Budapešti, jejichž největší přání je zabruslit si na Balatonu. S tímto přáním jsem pochopitelně neměl problém a okamžitě s výletem souhlasil. Trochu jsme se báli počasí, protože v době plánování bylo na Balatonu -10 až -20 stupňů, zatímco v plánovaném termínu se teploty v Budapešti pohybovaly na jarních 10 stupních Celsia. Vyrazili jsme teda optimisticky raději hned v sobotu, ačkoliv jsme si připadali jak šašci, když bylo pomalu teplo jen na mikinu, a my vyrážíme s bruslemi:-).
Stejně s tímto pocitem jsme také po hodině jízdy dorazili k Balatonu a spíš ze zvědavosti a s odhodláním se svézt ať to stojí, co to stojí, klidně i přes výhled studené koupele, jsme vyrazili od auta k břehu Balatonu. Jaké bylo naše překvapení, když to, co z dálky vypadalo jako hladina, byl ve skutečnosti led (později jsme zjistili, že místy až 30-centimetrový). Opatrně jsme tedy nazuli brusle a nastoupili na led a s opatrností vlastní nováčkům na ledě jsme dřevěnou tyčí zkoušeli pevnost každé kry, každé barvy ledu a podobně. Že to bylo naprosto zbytečné, jsme zjistili a uvěřili tak za hodinu, kdy jsme se už proháněli všemi směry přes "praskliny a kry" jako staří mazáci. Došlo i na skákání přes opravdové praskliny, které vznikly růstem ledu a vzájemným vytlačováním dvou desek ledu, byly tedy až do krajů velmi pevné a stačilo tedy přeskočit jen 20-40cm vody mezi nimi, jinak to bylo naprosto beze strachu:-).
V půlce dne jsme se vydali na pevninu za občerstvením, když jsme v Google mapách našli v okolí několikero otevřených restaurací. To, že už si nikdo na web nedává informaci, že je otevřeno jen v letní sezóně, to nás vůbec nenapadlo. Takže jsme tak bloudili mezi prázdnými penzionz, hotely a restauracemi, až jsme se pomalu smířili, že čaj ani langoš nebude, načež jsem zahlédl skrz zamřížované okno ve zhasnutém kiosku pohyb. Uvítala nás milá paníse svými známými, s nimiž mimo sezonu využívá svůj stánek alespoň pro posezení s kamarády nad skelnkou maďarské pálinky. Langoš nám tedy také nabídnout nemohla, ale čaj a kafe nám udělala, tak jsme posvačili ze svých zásob a trochu se ohřáli u plynového hořáku.
Při cestě nazpět jsme již led neproťukávali, naopak už jsme si vycvičili oči pro hledání hladkého povrchu a cesta zpět byla tedy podstatně rycheljší. I přes opatrnější a pomalejší postup na začátku jsme si ale připsali 30 kilometrů a naprosto nadšeni jsme se jednohlasně domluvili na druhém výletu v neděli. Budapešť si mohou přijet prohlédnout kdykoliv jindy, Balaton zamrzá jen občas:-).
