Balaton podruhé s cílem překonat na druhý břeh
Druhý výlet na Balaton jsme se rozhodli zahájit v jiném místěm, než první den v Siofóku, protože tam je to přes Balaton více než 10 km a dle zpráv dalších bruslařů je uprostřed neprostupná zóna nalámaných ker. Tomu jsme se chtěli vyhnout, také jsme si chtěli vzykoušet jiné místo a dosáhnout na druhý břeh. Vydali jsme se tedy do nejužšího místa Balatonu, kde je to na druhý břeh do města Tihany něco přes kilometr.
Už cestou na dálnici jsme potkávali mlžné úseky, kde nebylo z ničeho nic vidět dál, než na 50m. Bylo to nejspíš kvůli vydatnému dešti během noci a teplému ránu, takže se mělo co vypařovat. Stejný úsek mlhy nás čekal i na našem startovním místě u přívozu Tihany. Že jsme vedle velkého trajektu a na kraji vody, jsme zjistili vlastně až když jsme stáli úplně na břehu (fotka níže je pohled zpátky ke břehu cca po 100m "jízdy" v zamrzlých krách).
Kromě nízké viditelnosti nám ještě postup znesnadňoval led, který v místech, kde nejspíš dost dlouho jezdila loď a ničila tak hladký led na kry, které posléze zamrzly a udělaly dost hrbolatý led. Ne, nepřešli jsme to bez bruslí, protože jsme prostě přijeli bruslit:D... Nicméně tento stav naštěstí nebyl dlouhý, po chvíli se začala mlha zvedat a prosvitlo slunce, které vytvořilo zajímavý úkaz – mlžnou duhu, která je víceméně nebarevná, protože malé kapičky vody nedokáží rozklad světla udělat tak jasný a dokonalý jako při dešti. Stejně tak dál od břehu přestalo být takové množství ker, a tudíž se dalo začít bruslit. Bohužel však byl led trochu zapadaný sněhem a promoklý, takže jsme se dost bořili a jízda byla dost náročná. Bruslit šlo, ale skluz tam skoro nebyl… Alespoň jsme ale zanechali krásné stopy:-).
Na druhý břeh jsme se tedy tak nějak dostali, ale že bychom si to užívali, to se říct nedalo. Rozhodli jsme se tedy opustit tuto část jezera a vrátit se k Siofóku, kde se nám to včera líbilo, snad tam bude lepší led. Byl a byl snad ještě hladší než v sobotu, déšť mu docela pomohl. Jediným zádrhelem byly náhodně rozmístěné „louže“ s měkčím ledem, které někdy šly předem poznat, jindy ne. Což jak jistě tušíte, vedlo k mnoha zábavným krasobruslařským až akrobatickým kreacím.
Pak už jsme se ale rozjeli a užívali si obrovského prostoru, kde jsme za celou dobu potkali jediného bruslaře, který byl úplně paf z našich bruslí, protože se tam chudák trápil na kanadách, tudíž mu to moc nejelo a zadrhával se na hrbolech. Vypadal ale i tak, že si to užívá stejně jako my:-). Kromě dalšího skákání přes praskliny jsme se ještě zabavili testem vodotěsnosti obalu, který měli moji kamarádi s sebou. Přidělali jsme kameru na klacek a dírou v ledu natočili Balaton pod ledem – moc hezký záběr.
Jízdou jsme nakonec opět dohromady dali kolem 30 km a se západem slunce se loučili s Balatonem. Já už nicméně spřádal plány na další víkend, kdy má zase mrznout, že to musím prostě vymyslet a ještě jednou se tam dostat:-).
