03.04.2012 12:10

Tak jsme zpátky z Afriky. Všechny moje představy Afriky byly naprosto překonány a vrátil jsem se plný dojmů, které skoro ani nejdou popsat. Když se o Africe říká, že je to země kontrastů, tak je to myšleno naprosto doslovně a přesně. Ale začnu hezky od začátku;)

Po celkem dost vyčerpávajícím letu přes Madrid, kde jsme si aspoň chvilku prošli centrum a tamější metro, jsme přistáli v Johannesburgu, kde se nás hned ujala představitelka Afrického kolečkového svazu a zároveň trenérka jednoho z oddílů. Zároveň s námi přiletěli i Belgičani - Niels Provoost, Tim Sibiet a Sandrine Tas - všichni minimálně medailisté z MEJ, Tomy Lepin z Francie - dokonce medailista z MSJ a ještě jeden Ital z kategorie Masters. Když jsme byli všichni, Autem jsme se vydali směr Pilansberžský národní park. Utahaní po letu jsme mysleli, že nás čeká kousek cesty, ale tříhodinová jízda nás vyvedla z omylu. V Africe je prostě všechno mnohem větší a mnohem dál:-D Ale aspoň jsem si prohlédl trochu okolí a dospal let:-).

Dorazili jsme do Pilanesbergu, kde jsme potkali zbytek bruslařů, kteří dorazili z Evropy - z Holandska Elma de Vries, Bianca Rosenboom a Ruurd Dijkstra a Italská výprava pod vedením Massi Prestiho - Mirco Mezzalira, Matteo Seraglini, Leonardo Bonato, Erika Zaneti a Anna Giroldi. Dorazili ještě Dánští bruslaři do kategorie Masters, kteří JAR navštívili už popáté. V tomto složení jsme si společně užili dva dny v národním parku, kde jsme na vlastní oči mohli vidět všechna zvířata, která jsem zatím znal jen ze zoo. Nosorožce, zebry, pakoně, impaly, antilopy kudu, slony, žirafy, hrochy, pštrosy, africká divoká prasata, šakaly a dokonce i leoparda a lva. Na výpravu za šelmami jsme si teda museli domluvit průvodce, který věděl jak a kde lvy najít, ale o to lepší to byl zážitek. Noční výprava do buše, kdy pomalu začínala lehká bouře, takže foukalo a trochu pršelo, trvala asi tři hodiny a skončila úspěšně. Leoparda jsme viděli teda jen dalekohledem a na chvilku, než se mu přestalo líbit, že na něj nekdo svítí světlometem, ale lva jsme viděli asi na 20 metrů. Asi byl zrovna čerstvě nažraný, takže moc neměl náladu se nám předvádět, takže jsme i slyšeli řev divokého lva, který sice asi neměl náladu nás nějak prohánět a žrát, ale zahnat se nás snažil. Cestou zpět do kempu jsme museli jeětě několikrát brzdit, když nám cestu zkřížila dvojice nosorožců a posléze slon, kterému i správci parku, kteří zrovna ty slony znají takřka osobně, radši uhybají a couvají před ním. Prý by neměl problém i velký náklaďák převalit na bok, kdyby se mu prostě nelíbil a neuhnul mu... No prostě safari bylo úplně něco jiného, než zná člověk např. ze Dvora Králové. Tady si člověk ta zvířata musel nejdřív najít a potom se chovat tak, aby je hned nevyplašil, protože jsou prostě zvyklá na volnou přírodu:-)

Další den nás čekala návštěva Borito school - školy pro děti ze slamů z chudých poměrů. Děti byly staré 5 - 13 let ( přípravka až 6. třída) a byly fakt super:-) Úplně bezprostřední a veselé. Když jsme jim rozdávali různé tužky, sešity, pastelky, fixy a podobně, tak měly ze všeho hroznou radost a hned nám nakreslily nějaké obrázky a k tomu napsaly že moc děkují za dárky, které jsme jim dali. Největší radost měl ten, kdo dostal modrou propisku, protože to je tam prostě něco, co si tam každý cenil. A ta radost, když dostali modré pero, to bylo něco neskutečného... A aby nám děti taky ukázaly, co umí, tak nám tam zatančily a zazpívaly jejich písničky a my se jen nestačili divit, jak jsou hrozně pohybově nadané. Když si potom s nima někdo z bruslařů zkoušel některé ty tance, tak to vůbec nechápal. No prostě zase něco úplně nového a pro lidi z Evropy hodně nepředstavitelného. Nemluvě o tom, že prý z této školy chtějí udělat bruslařsky zaměřenou školu a že už zkoušeli pár tréninků na dvorku školy - kolem záhonku kytek na dost nerovné zámkové dlažbě...

A když jsem mluvil o kontrastech, tak teď se k nim dostanu. Právě po návštěvě této školy nás odvezli do Sun City - zábavního a hotelového komplexu, jaký jsem ještě nikdy neviděl... Vlastní akvapark, který měl své umělé "moře s vlnami", pláž, řeku a plno dalších atrakcí, vlastní malá zoo, jezero s možností zapůjčení skútru, nespočet golfových a tenisových hřišť, stáje a jízdárna na koně, park s třemi druhy krokodýlů, kasino a zábavní park s různými hracími i výherními automaty, nespočet restaurací a obchodů, hotelů, kde nejhorší z nich měl stále Gold clasification a nejlepší z nich patří do Leading hotels of the world, kde se i za vstup, aby si ho člověk mohl prohlédnout, platilo. My jsme se do něj dostali úplně náhodou a omylem, když jsme se po západu slunce nějak zamotali a ztratili a přes golfová hriště a nějaký park došli do tohoto hotelu zadním vchodem, kudy mohou asi normálně jen hosti. Takže jsme viděli ten luxus uvnitř, kde křeslo s potahem z pravé zebří kůže nebylo žádná rarita.... No prostě totálně jiný svět, než jsme viděli dopoledne ve škole...

V pátek už měly začít závody, ale bohužel celé dopoledne pršelo, take se program musel přesunout na odpoledne. I tak jsme ale ješte stihli rozbruslení, a stihli si uvědomit, že na tomto okruhu nebudou závody z těch snadnějších:D - povrch parkoviště byl i na nás, zvyklé z brněnského výstaviště apod., hodně hrubý a ještě k tomu byl celý popraskaný a hrbolatý, jak na něm stála auta a asi se trochu propadala... Také jsme si mohli nechat zdát o nějaké pravidelné zatáčce, ale tak to se u silničních okruhů dá brát. Ovšem to, že cílová rovinka nebyla rovinka, ale kopec dolů a naopak start 200 m byl do kopce, to značilo o tom, že se v Africe s ničím nemažou:-). Nejlepší ale bylo, že kromě Evropanů, kteří nikdy nic podobného asi nepovažovali za prostor pro pořádání závodů, nikoho ani náhodou nenapadlo, že by na tom bylo něco zvláštního. Všichni měli radost, že se vídí a můžou si spolu zazávodit. Jedno jak, jedno na čem, jedno v jakých bruslích, s jakými kolečky, v jakém "dresu" atd atd. To, že plno oddílů startovalo v kraťasech a volách tričkách, nikoho nerozptylovalo. A bruslaři jezdili fakt dost dobře a rychle, i když měli na nohou plastové brusle a s kolečky, která kolikrát ani nebyla všechna stejně velká (pokud jich vůbec bylo 8). Prostě NO PROBLEM:-)

Ovšem při první trati - 200 m  TT jsme se nestačili jen divit. Čekali jsme, že budou Afričani dobří sprinteři, ale že takové starty a rychlost umějí skoro všichni bez ohledu na věk, brusle, kolečka, nebo dráhu, to bylo fakt nepředstavitelný. No prostě sprinty byly Africkou doménou. Jen Niels Provoost a Italové byli schopni konkurovat. Já jsem skončil na 11. místě s časem 20,019 s s odstupem na vítěze - Karaba Molepa - necelé dvě sekundy. Sice čas nic moc, ale vzhledem k tomu, že Karabo skončil vloni na MS juniorů na 300 m na osmém místě, tak mi ty dvě sekundy ještě přijdou vcelku dobré.

Karabo Molepo dokázal, že na sprintech je k neporažení a vyhrál jak 500 m, tak 1000 m. Za ním končili Niels Provoost a Leonardo Bonato. Já jsem na 1000 m postoupil z rozjížďky do finále, kam postupovali první z každé jízdy a 6 nejlepších časů. Postopil jsem jako sedmý bruslař s časem 1,35:...min. Ve finále jsem se ani nepropadl, ani nezlepšil a skončil sedmý. Ovšem poznal jsem závodní strategii Afričanů - start jako na 200 m a  pak vydržet co nejdéle. No prostě všichni Evropani naprosto nechápali, jak může někdo takhle rychle startovat v každém závodě bez ohledu na jeho délku:-D.

Při pětistovce jsem dostal nejrychlejší rozjížďku, ze které postupovali vždy jen první dva závodníci. Já jsem dojel na 5. místě s časem 46,..s . Sice jsem měl nějakou ztrátu, ale v jiných rozjížďkách bych s tímhle časem bojoval o postupové příčky. No ale já se hlavně těšil na delší závody, které mě v sobotu ještě čekaly. Sice jsme se všichni trochu děsili toho povrchu, aby nás nezačly bolet holeně, ale nakonec to docela šlo. Jen teda kolečka to dost těžce nesla:-D.

V závodě na 5 km, které se měly jet jako bodovací, ale nakonec kvůli menšímu zmatku byly hladké, jsem se cítil vcelku dobře, ale nějak jsem nezvládal jednu zatáčku, kde mi vždycky o kus ujížděli, takže jsem pak musel vždycky v kopci stahovat, čímž jsem zbytečně plýtval silami. Sil měl nakonec překvapivě nejvíc opět Karabo Molepo, který nám tak ukázal, že se s ním musí počítat i na středních tratích. Já jsem dojel s mírnou ztátou na 5. nebo 6. místě.

Jako poslední závod na okruhu se jelo 20 km vyřazovačka, kde nás spojili s juniorama, aby nás bylo dost. Čekalo nás celkem 50 kol na rozpáleném hrubém povrchu a vyřazovat se mělo od 3. kola. Nakonec jsem měl pocit, že se nevyřazovalo skoro vůbec, že jsme postupně pořád někoho dijížděli o kolo a vyřazování se tedy posouvalo dál a dál. V tomhle závodě jsem se jakoby nějak probudil a zjistil, že po zimě mám těch sil fat dost a najednou se mi jelo skvěle. Kopce byly bez problémů, zatáčky super, jakýkoliv pokus o útok jsem v klidu zachytil a prostě jsem jel v pohodě. To mě možná trochu přemotivovalo a přakazilo lepší výsledek, když jsem se 11 kol do cíle (cca 4 km) rozhodl ujet. To se mi povedlo a najel jsem si náskok skoro půl kola, ale přeci jen byl na takovouhle sólojízdu tenhle okruh dost náročný a skupinka za mnou dost silná. Takže mě pět kol do cíle dojelo pět bruslařů a já se musel hodně kousnout, abych se jich chytil. To se mi naštěstí podařilo a ještě jsem si za nimi mohl chvíli dopočinout, než se začlo zrychlovat do cíle. Na to už mi síly bohužel po úniku nestačily a tak jsem poslední tři kola odjel spolu s Mirco Mezalirou, zatímco Tsepo Modikwe, Tomy Lepin a Ruurd Dijkstra bojovali o první tři místa. V tomhle pořadí také dojeli a já jsem ve finiši udolal Itala a skončil tak na celkovém čtvrtém místě. Závod se však vyhlašoval zvlášt pro juniory a pro seniory, takže jsem byl za Ruurdem nakonec mezi seniory na druhém místě a měl jsem první medaili, ke které jsem ještě dostal africkou vyřezávanou masku:-)

V neděli nás čekal maratón, o kterém říkali, že se pojede na krásné silnici a bude to super a start je přesně v 8 hodin, aby ještě nebylo tak horko. Dopadlo to tak, že v osm hodin se pořád nevědělo, kde přesně bude start a cíl a kde se budeme otáčet a jak dlouhý bude okruh:-D Původně se totiž mělo otáčet kolem ostrůvku po asi 600 metrovém sjezdu, kde bych čekal rychlost tak kolem 65 km/h. To že na otočce bylo dost písku a hrubý povrch, snad už ani nestálo za řeč:-D Nakonec se ale rozhodlo, že v rámci bezpečnosti se okruh zkrátí na polovinu a bude se jezdit takové "U" otočky byly vždycky na kopci, takže nebyl problém. Teda až na ty docela prudký kopce, kterých nás nakonec čekalo 32 (jelo se 16 kol). Povrch byl sám o sobě už dost náročný a teď ještě k tomu jen jízda buď s kopce, nebo do kopce. No prostě Africká výzva.

Kupodivu mi ani povrch ani kopce nějak výrazně nevadily, takže jsem hned od začátku myslel na co nejlepší umístění. Hned v prvním kole jsem odjel s Ruurdem Dijkstrou z Holandska a v úniku jsme jeli ještě další dvě kola, než nás balík dojel. Díky tomuto rychlému začátku se ale podařilo pole roztrhat a utahat některé další závodníky. Asi v šestém kole se vydal do úniku Tomy Lepin z Francie, kterého jsem se vydal stíhat spolu s Ruurdem a mimo závod jedoucím Massim Prestim. Odjeli jsme sice zbytku balíku tak, že už nás nemohli dohnat, ale Tomy Lepin nám také žádnou šanci na stažení jeho náskoku nedal. Jel si svoje tempo a se svojí perfektní technikou si dokroužil zbytek maratónu a dojel si pro hrdinské vítězství. V naší trojici jsme se střídali hlavně já a Ruurd, protože Massi nechtěl do závodu moc zasahovat (občas ale také tahal a motivoval nás), protože jel spíš jen tak pro radost mimo závod a v posledním kole odstoupil, abychom si to mohli rozdat sami s Ruurdem. Při nájezdu do posledního kola se už Ruurd neudržel a tak jsem si poslední kolo užil sám na druhé pozici a dojel si tak pro druhou medaili:-) Sice jsem celý zbytek dne nemohl skoro chodit, jak jsem měl vyklepaná chodidla z toho povrchu, ale spokojenost z podaného výkonu to předčila a my se vydali směr letiště.

Abych nezapomněl, závodila tam i Tereza Bohumská, která ve své kategorii vyhrávala hodně přesvědčivě na všech tratích a jezdila časy srovnatelné s kluky o kategorii výš. V jednom závodě jela dokonce spolu se všema kolkama pod 17 let a i v tomto závodě si dojela pro vítězství, takže určitě udělala KSBM a České republice dobré jméno. Na silničním závodě na 5 km organizátoři spojili dokonce všechny holky a všechny kluky pod 17 let a tak se mohla Tereza přímo utkat s kluky o 4 roky staršími. V tomto závodě skončila celkově na 4. místě za dvojicí 17tiletých kluků a jedním asi 14tiletým. Takže ani tady se rozhodně neztratila a byla hodně vidět. Prostě si zaslouženě odvezla dvě zlaté medaile za celkové hodnocení sprintů a dlouhých tratí.

Na závěr bych chtěl alespoň touhle cestou poděkovat organizátorce závodů a prezidentce Afrického kolečkového svazu Wendy May Gila a jejímu muži Brunovi Gila, kteří nám celý tento týden zařídili a celou dobu se o nás úžasně starali. Nejen že museli organizovat celé msitrovství, ale ještě k tomu stihli obstarat celou skupinu z Evropy a to vše s úžasným klidem a radostí, kterou nás myslím všechny nakazili, že se nikomu odtamtud nechtělo vůbec odjet.

 

Tak to by asi bylo vše k Africe a až se dostanu k fotkám, tak je sem určitě dám;) Jinak další budou na facebooku KSBM nebo na světu koleček.

Já se teď už zase musím chystat na další závody - do Francie na největší dráhové závody v celé Evropě - Tři Dráhy. Tak držte palce:-)